Bosna – Herzeg 15.-17.10.2004

 Pracovní název další „britské“ akce zněl původně IFOR, časem jsme zjistili, že povaha akce odpovídá spíše misi UNPROFOR, nu ale což, nejsme dokonalí. Pro případné četbychtivé pár řádek o tom, co se v říjnu v Milovicích dělo…

 Pokusím se s nadhledem britského gentlemana nekomentovat celý ten týden těsně před akcí, každopádně to minimálně pro některé z nás byla velmi zajímavá a poučná zkušenost…

 V pátek večer se ve Zbožíčku v hospodě U vrtule sjela většina účastníků akce, v počtu poněkud převyšujícím původní odhadovanou stovku…(zde nemohu nezmínit moravské „BVP“ stylově v barvě UNPROFOR J ). S lehkým zdržením začala asi již tradiční přednáška týkající se období, na které je akce zaměřena, v tomto případě tedy na balkánský konflikt. Kdo chtěl, mohl si z přednášky odnést dost informací pro nadcházející víkend. Po přednášce se britské a české jednotky odebraly na své velitelství, které bylo dobrovolníky (znovu díky!) již od časných odpoledních hodin uklízeno a zametáno a všerůzně zútulňováno. Hlídky a spát (no, spát...mezi noční a ranní poradou velitelů bylo míň hodin, než má normální člověk prstů na ruce…)

 Ráno už to šlo ráz na ráz…vytroubit budíček, po chvíli svolat briefing, vyhlásit skupiny a jejich úkoly, volací znaky, nástup a rozchod do akce.

První úkol pro jednotky UNPROFOR – zajistit všechny (srbské i chorvatské) civilisty v okolí, přestěhovat je do chráněné vesnice, zde jim vystavit doklady a bránit chorvatským polovojenským jednotkám v etnických čistkách Srbů, a obecně všem v páchání jakékoliv trestné činnosti. Zatýkat, v ohrožení života střílet. Tady se ukázalo, že coby pořadatelé jsme nedokázali zcela jasně popsat, jakou roli mají hrát vojáci OSN, jakou civilisté a jakou Chorvati. Každý potom improvizoval podle svého a podle toho to vypadalo – dobře i špatně. Otázka zní, zda je lepší nechat lidi uplatnit vlastní fantazii v rámci určitých volných pravidel, byť s možnými negativními následky, nebo je sešněrovat přesnými pravidly a nedat jim ani kousek prostoru pro invenci. Ať se každý zamyslí sám…Vysypat v lese točák umí každý. My se snažíme, aby se u našich akcí muselo myslet, byť to občas bolí. Každopádně první scénář OSN projelo, Chorvati popravili min. 2/3 Srbů.

 Druhý úkol – pokračovat v kontrolování celé oblasti, a přitom soupeřit s Chorvaty, kdo jako první najde dva srbské civilisty, kteří jako jediní přežili masakr své rodiny v jedné ze vzdálených samot, tudíž mohli svědčit proti pachatelům - Chorvatům. Jednoho Srba Britové  chytili a uvěznili, i když jim několikrát sdělil že je onou hledanou osobou, druhého pro jistotu rovnou zastřelili, snad protože měl zbraň… takže taky žádná sláva.

 Třetí úkol – zajistit bezpečný pobyt VIP (zmocněnce OSN), který přijel do oblasti oznámit výsledky mírových jednání. Tohle byl kritický scénář – OSN nevědělo jestli má víc hlídat Chorvaty, nebo Srby. Po vyhlášení, že území se předává Chorvatům a Srby čeká odsun, to některým došlo. Některým ne, takže když nespokojený Srb zaútočil na VIP při nasedání do auta, změnil se scénář v masakr jak Srbů, tak i Chorvatů (i příslušníků OSN)…

 Čtvrtý úkol – asistovat při vyklízení vesnice a bránit případné čistce, a poté Srby eskortovat nyní již chorvatským územím k silnici, kde čekal konvoj. Chorvati samozřejmě chtěli na rozloučenou pozabíjet co nejvíc Srbů. Jednotky OSN měly těžkou převahu, navíc hned na začátku díky navigační chybě obešly i část již připravené chorvatské léčky. Původně organizovaný postup se po chvíli změnil v lov na Chorvaty a u Srbů zůstalo jen několik disciplinovaných jednotek... Chorvati byli brzy pobiti a cesta ke konvoji byla volná. 

Poslední sobotní scénář – na minu najelo auto novinářů, kteří na vlastní pěst točili v chorvatském území a pořídili zde záběry masových hrobů. Zranění novináři zhruba na hranici chorvatského území a území pod mandátem OSN vyslali žádost o pomoc. Okamžitě vyrazil resque team, který však ve snaze pomoci co nejrychleji vstoupil do minového pole a se všemi členy zraněnými byl sám nucen vyslat nouzový signál. Začala velká záchranná operace, jednotky OSN směly vstoupit pouze na území, které prošel pyrotechnik s minohledačkou. Do toho se do OSN naprosto nekompromisně pustili Chorvati, kterým díky obrázkům spáchaných zvěrstev šlo o všechno. Protože OSN bylo limitováno pyrotechnikem zkontrolovanou cestou (kdo tuto cestu opustil, stal se rovněž raněným), byly ztráty vysoké. Přesto se podařilo dokumenty zajistit a větší část raněných evakuovat a poté byl nařízen ústup. 

Po celý den probíhaly k tomu všemu dvě speciální operace – malá průzkumná skupina pátrala mimo území OSN po chorvatské základně, a dvoučlenný sniperteam se snažil zlikvidovat určené cíle – vysoké chorvatské velitele.

 Večer se ve Zbožíčku opět rozjelo DPM kino, promítal se Kosminskiho film Warriors (Peacekeepers) o britské mechanizované jednotce před, v a po misi UNPROFOR.

Opět si tak diváci mohli uvědomit, že to, na co si celý den hráli, mělo do reality opravdu hodně daleko, a že naše všechny problémy jsou k smíchu oproti tomu, co se na Balkánu dělo.

Bohužel se nám pořadatelům nepodařilo zajistit prostředí pro ten nejlepší možný kulturní zážitek, takže mnozí účastníci jeli raději spát či se bavit někam jinam. Omlouváme se jim. 

Vzhledem k sobotní aktivitě Chorvatů a nerespektování sil OSN byl na neděli jediný scénář – najít a zničit chorvatskou základnu a s ní všechny Chorvaty, kteří se odmítnou vzdát. Jednotky OSN začaly v několika koordinovaných proudech pročesávat území, asi za hodinu byl hlášen první kontakt, a za další dvě hodiny lítých bojů bylo po všem. Pro OSN následoval závěrečný nástup před velitelstvím, obvyklé focení a krátká ale inspirující porada velitelů. Zda se dohodnuté záměry podaří i zrealizovat, ukáže blízká budoucnost.

 Závěr za pořadatele – udělat akci pro takové množství lidí tak, aby se líbila všem, je přetěžké až nemožné. Navíc si myslíme, že po nečekaně podařených akcích Pebble Island a Derry se většina účastníků namlsala a automaticky očekávala totéž i potřetí. Snažili jsme se akci jako vždy připravit a řídit jak nejlíp umíme. Ovšem úspěch či neúspěch akce visí na každém jednotlivém účastníkovi úplně stejně, jako na přípravě pořadatelů. Tak si to přeberte J 

Hrát vojáka OSN s mandátem střelby pouze v ohrožení života se ukázalo být nad síly některých jednotlivců, přesto si myslím, že celkově jednotky OSN odvedly slušnou práci.

 Když však připočtu fakt, že se akce vůbec konala, že jsem nezaznamenal žádný problém s nepřiznáváním, pouze dva malé s pyrotechnikou, že přijelo víc než sto Britů, jsem celkově spokojen a těším se na příští akci, která však bude v mnoha směrech zcela zásadně jiná.

Velké díky patří všem těm, díky kterým se akce konala a dopadla tak jak dopadla.

Účastníci: jednotky OSN – Britové (110) - 2nd Light Infantry, 2nd Para Brno, 2nd Para Praha, 3rd Para Brno, 3rd Para Olomouc, 4th Para České Budějovice, 5th SFG (pro rejpaly-jediná to nebritská jednotka převlečená do DPM), 22nd SAS Rgt A Sqn Praha, B Sqn Teplice, B Sqn Brno, C Sqn České Budějovice, D Sqn Hradec Králové, D Sqn Olomouc, D Sqn Žacléř, G Sqn Žatec, R Sqn Bratislava, 23rd SAS (TA) Žilina, 42 RMC, 45 RMC, 59. Royal Engineers Commando, K.V.H. CMU RMC, SBS M Sqn + řada jednotlivců, AČR (20) – 1.PSP, 6. skupina speciálních sil, 83.PHP, Rudé Barety Praha, URNA Pardubice

Chorvatské polovojenské oddíly (35) - 1.FJR, KSK, Seal Team 6, Omegablack

Srbští a chorvatští civilové (20) – shadowrunnisté kolem Zvířete

Za pořadatele LCpl Dráp, 22nd SAS Rgt A Sqn Praha