Tento článek shrnuje naše dosavadní znalosti o samopalu HK MP5, zkušenosti s manuálními airsoftovými modely této zbraně, a zejména pak porovnání HK MP5SD3 od UHC s HK MP5A3 od Marui.
 
Stručně z historie opravdové zbraně:
Vyrábí ji německá firma Heckler & Koch, do výzbroje byla zavedena v šedesátých letech, pro její kvality ji používá řada policejních i armádních jednotek po celém světě. Samopal používá "pistolovou" munici 9x19mm Parabellum, představující jakýsi kompromis mezi střelivem určeným k zabíjení a k zastavování.
Zbraň jednou prošla modernizací, vzhledově se původní verze od novější liší především ve způsobu označení přepínání střelby na bocích zbraně. Původní verze měla u přepínače písmena (stejně jako např. řada HK G3, u AS zbraní AEG MP5 řada Classic Army), modernější používá obrázky ( k vidění u AEG MP5 zbraní Marui).
Zbraň se vyrábí v provedení A2 (modernizovaná má označení A4) s pevnou pažbou, ve verzi A3(A5) s zasunovací pažbou, přičemž oba typy pažby jsou u pravých zbraní vzájemně zaměnitelné, v krátké verzi K jako Kurz (KA4) s přední vertikální rukojetí bez pažby, popř. se sklopnou pažbou jako K(A4)PDW. A potom přichází na řadu verze s tlumičem. Bez pažby v označení SD1(SD4), s pevnou pažbou SD2(SD5), se zasunovací pažbou SD3(SD6).
Ke zbrani se dodává celá řada příslušenství, např. svítilna s montáží, popř. celé taktické předpažbí, montážní lišta pro kolimátor či optiku, laser, spojka zásobníků, dále potom plnička zásobníků, stavebnice pro přestavbu na střelbu malorážkovými náboji, vrhač slzných granátů atd. Zásobníky jsou na 10, 15 nebo 30 nábojů.
 
A teď už k airsoftovým zbraním:
Manuální MP5 je ideálním kompromisem pro všechny, kterým už nestačí pistole, chtějí něco většího do ruky, ale zároveň nechtějí vymetat kouty budov nebo se plazit ve smrkovém mlází s metr dlouhou M16 nebo s jen o něco málo kratším Xm177. Zbraň je kompaktní a bytelná, a zároveň dostatečně výkonná a přesná.
Pro možnost jednoduššího porovnání jsme recenzi rozdělili na několik částí, v každé zhodnotíme dvě nabízené verze, Marui MP5A3 a UHC MP5SD3. V jednotce máme jednu SD3 a dvě A3, za názory si stojíme, reklamu neděláme nikomu. MP5 za 250Kč od Kongů nemáme ani ji nehodláme recenzovat. Budeme se snažit být objektivní a závěrečné posouzení a rozhodnutí ať je na každém čtenáři. Takže:
 
Vzhled:
Oba modely jsou poměrně věrnými kopiemi svých vzorů, celá střední a zadní část je až na několik více či méně podstatných detailů naprosto shodná. Velkou vadou na kráse SD3 od UHC je ovšem naprosto neoriginální, vyumělkované vybrání pro prsty na spodní straně předpažbí. Stejně tak by se dalo diskutovat o správné velikosti předpažbí SD3, průměr by měl být o něco větší. Pokud chce majitel se vzhledem SD3 něco dělat, vybrání pro prsty se dá odpilovat, průměr už se zvětšuje podstatně hůře. Většina však zřejmě na takto náročnou, úspěch nezaručující práci předem rezignuje.
Oba modely znázorňují původní verzi, s písmeny u přepínače druhu střelby. To přímo vybízí k jejich vybarvení, což vzhledu jen prospěje. Pro ty co nemají podklady, S jako Sicher-zajištěno je bíle, E a F jsou červeně. Oproti originálu chybí oběma přepínač na pravé straně zbraně,nicméně i tam je co vybarvovat. Naše zkušenost říká, že u UHC jde víc ztuha než u Marui, ale k dispozici byl pouze jeden model UHC a navíc je otázka, nakolik je přepínání u manuálů aktuální.
Na pravé straně A3 je nápis Made in Japan (a značka HK a výrobní číslo), na SD3 je made in Taiwan.
Délka obou zbraní odpovídá předloze s tolerancí 10mm. Váha UHC i Marui je cca 1,4 kg, pravá A3 váží 2,9kg a SD3 dokonce 3,4kg. Něco se dá dohnat montáží a optikou, výrobou kovové patky pažby apod.,nicméně 1,5 resp. 2 kg už se dohnat nedají.
Obě zbraně mají 15 cm dlouhou vysunovací ramenní opěrku, nepodařilo se nám zjistit zda pravá MP5 má také jen dvě polohy. Opěrka u obou verzí je kovová, patka z plastu. Obě opěrky mají tendenci se trochu kroutit, Marui asi o něco málo více, ale nijak tragicky. Obavy z ulomení nejsou při běžné šikovnosti a opatrnosti na místě.
Detailisté se usmějí nad šroubky. Pravá zbraň má pro jednoduchost údržby a oprav všechny šrouby klasické, s půlkulatou hlavou a jedním zářezem. Marui má takové jen výlisky znázorňující, že na daném místě je na pravé zbrani šroub, všechny skutečné šrouby jsou u Marui na křížový, resp. na hvězdičkový šroubovák. A naopak SD3 má z plastu výlisky křížových šroubů, skutečné jsou potom směsí křížových a klasických.
Kladné body za vzhled získá Marui díky třem úchytům na popruh, UHC nemá žádný. Nedoporučuje se ale používat přední úchyt, není přiliš pevný. Naopak střední u záchytu zásobníku a zadní u pažby jsou dostatečně pevné, po jejich obalení izolepou či náplastí popruh ani necinkne. U UHC si úchyty musíte dovyrobit, nabízí se odstranit šroub v onom kritizovaném vybrání předpažbí (to ho ale nesmíte odpilovat J ) a použít např. velký kroužek na klíče, druhý takový se dá použít např. na rameni opěrky. Popruh ke zbrani nedodává ani jeden výrobce, lze však dokoupit či použít cokoli domácí výroby.
UHC kontruje tlumičem (vždyť také prodává SD verzi J). Tlumič poměrně zdařile odpovídá originálu rozměrově, otázkou je nakolik přinese asi 17 centimetrové prodloužení hlavně, kterou tlumič obsahuje, i zlepšení střelby v dostřelu a přesnosti. Slabým místem tlumiče je jeho uchycení na zbraň, plastová zarážka se po jednou neopatrném nárazu láme a tlumič je třeba přilepit napevno, popř. ho omrzet. Bez tlumiče však zbraň vypadá minimálně nezvykle když ne přímo divně, zvlášť zepředu. Tlumič rozhodně neplní funkci skutečného tlumiče, je pouze jeho imitací.
Oba modely mají stranově seříditelné hledí, to je navíc otočné se čtyřmi kruhovými průhledy různě velkých průměrů. Otázkou je využitelnost, bereme-li v úvahu dostřel obou manuálů. Ale potěší to. Bod pro UHC, u obou testovaných Marui bylo totiž otočné hledí sesazeno ze dvou dílů a to tak mizerně, že po prvním či druhém pokusu o pootočení se horní díl oddělil. Sice na to stačí kapka vteřinového lepidla, ale proč?
Marui má ale navíc i výškově seříditelnou mušku. Tvarem se od originálu lehce liší oba modely, ale UHC se liší i velikostí - průměr kroužku mušky je mnohem menší než by měl být.
 
Zásobníky:
Stručně, do UHC zásobníku se vejde 21 kuliček a do Marui 42, po prvních 21 výstřelech je nutno přepnout na druhou pružinu. UHC nemá na horní straně žádnou zarážku, tj. pokud zásobník není ve zbrani a např. se nakloní (v kapse, sumce,..) kuličky se sypou ven. Pokud je zásobník ve zbrani, je třeba stažený jezdec odjistit tlačítkem na spodu zásobníku, tím samým kterým se u Marui přepíná na druhou polovinu. Obecně, díváme-li se na oba zásobníky, nelze se ubránit dojmu že UHC kopírovala od Marui a nikoli obráceně. Např. kvádříkové tlačítko na vrchní straně zásobníku,které u Marui po zasunutí do zbraně odjistí první pružinu, u UHC chybí, ale je tam po něm díra. Kdyby UHC dělala svůj vlastní zásobník, proč by ji tam dávala? Ač oba zásobníky mají na boku šachtu pro jezdce, u Marui jsou vidět kuličky z první poloviny, u druhé poloviny jsou stejně jako u UHC skryty. Všechno ukazuje na to,že UHC vzalo Marui zásobník a použilo z něj jen druhou pružinu. I šrouby jsou na úplně stejných místech.
Pokud vyndaváte nevystřílený UHC zásobník a nechytíte si prstem jezdec, nebo už zbývá jen pár kuliček a jezdec už je v šachtě ve zbrani, všechny kuličky vystřelí ven. Pokud zásobník vyndaváte pomalu, vystřelí kuličky do zbraně a lze je potom vysypat např. do dlaně. Proti vysypání před nasazením do zbraně (např. u náhradního zás. ) se doporučuje přelepit vršek zásobníku izolepou a udělat si na ní přehnutím nelepivý zobáček za který pak stačí jen trhnout a izolepu tak odstranit.
Marui nahoře zarážku má, tj. kuličky se nemohou vysypat. Pod zarážku se vejde 41 kuliček, ta 42. už je nad ní - do zbraně je třeba zasouvat opatrně. Při nabíjení zásobníku je třeba zarážku držet stisknutou, síla pružiny je poměrně velká.
Že Marui zásobník dostřílel poslední kuličku z první poloviny se pozná nejčastěji podle výstřelu naprázdno - pokud jej uslyšíte, viz. dále. Tím se zbrani opravdu neprodlužuje životnost, nicméně Marui má takto vyřešeny snad všechny zásobníky, jistě u MP5, M16 a tedy i Xm177, u vz. 61, dá se tedy předpokládat že i u Uzi SMG i u Waltera MPL. Výstřely se samozřejmě dají počítat (kdo neumí do 21?), nebo se dá vypozorovat kolik výstřelů ještě zbývá v okamžiku, kdy jezdec zajede do zbraně - jezdec se totiž pohybuje pouze s první pružinou, potom už je stále téměř ve vrchní poloze, schován ve zbrani.
Oba zásobníky mají šachtu pro další kuličky, záleží na každém zda ji využije - zbraň pak bude díky volným kuličkám chrastit. Šachta je uzavřena vyjímatelnou násypkou, která je podobná Marui pro M16 či Xm177, ale je lépe řešena - jsou zkoseny i boční hrany, takže se kuličky při nabíjení tolik nezasekávají.
Diskutabilní je ona šachta pro pohyb jezdce. Minimálně u Marui jí mohou do první poloviny kuliček pronikat nečistoty, které zbrani na výkonu ani životnosti rozhodně nepřidají. To že kuličky v UHC ani v druhé polovině Marui nejsou na první pohled vidět ještě nezaručuje že se nečistoty nemohou dostat i tam. Lépe je to vyřešeno u M16 (Xm177),kde je jezdec stahován tyčkou na spodní straně zásobníku.
Oba zásobníky (představující verzi pro 30 nábojů) vypadají rozměrově naprosto stejně a nabízela by se tedy jejich záměna, použití UHC zásobníku do Marui zbraně pro jeho nižší cenu (350Kč např. u BAS oproti cca 470-500Kč za Marui zásobník např. v Pospě), nebo naopak použití Marui zásobníku do UHC zbraně pro jeho dvojnásobnou kapacitu. Naše zkušenosti s kompatibilitou zásobníků: Do A3 jde UHC zásobník lehce, bez problémů podává kuličky. Testováno však pouze několika výstřely, nikoli dlouhodobě! Do SD3 se Marui zásobníku vůbec nechtělo. I když zvnějšku skutečně vypadají stejně, je někde nějaká desetinka milimetru o kterou je zásobník Marui větší nebo šachta UHC menší. Možná by stačilo několik minut práce s pilníkem, my to nezkoušeli.
Důrazné doporučení: do rozebírání zejména Marui zásobníku se nikdy nepouštějte! Musí se rozebírat v pevně daném pořadí, jinak předepnuté pružiny vystřelí malé díly pryč a už je nenajdete, natož aby jste je smontovali zpátky!
 
Střelecké výkony:
Dostřel byl testován venku na úzkém dvoře mezi dvěma budovami, tj. relativně v bezvětří. Z obou zbraní se střílelo několik ran municí BAS- King, Superking 0,25 i 0,20 z SD3 a Marui 0,25 z A3, obě zbraně byly téměř nové, a dostřel obou zbraní byl téměř shodný, SD3 střílela asi 42m a A3 asi 45m, přičemž posledních 5-7 metrů už kuličky strmě klesaly. V 0,2 a 0,25 byl obvyklý rozdíl - o několik metrů delší dostřel vs. nižší přesnost, větší rozptyl.
Přesnost obou zbraní odpovídá délce hlavně a kvalitě střelce. Testovat rozptyl by předpokládalo chytit zbraň nejlépe do svěráku, aby byla vyloučena chyba střelce. Obecně, s novou zbraní a kvalitním střelivem není problém na 35 metrů trefit stojícího člověka. Subjektivní pocit, že použití tlumiče u SD3 zlepší přesnost, se nedal nijak seriozně ověřit.
Doporučuje se používání výše uvedené munice, nedoporučuje se střílet levnou municí 0,10 , 0,12, 0,15 či noname municí od kongů.
Co však při střelbě Marui značně znevýhodňuje, je zvuk při výstřelu. Zatímco SD3 střílí tak nějak normálně, standartně, výstřel u A3 doprovází zvláštní drnčivý zvuk doznívající uvolněné pružiny pístu. Tento zvuk je především delší než u jiných zbraní, trvá snad celou vteřinu, což jednak usnadňuje nepříteli lokalizaci střelce, a jednak tento dozvuk jen v trochu hlučnějším prostředí téměř zabraňuje uslyšet, jestli vyšla kulička nebo ne, např. právě když je zásobník v polovině. Střelec to zjistí až při dalším (nebo dalším…) výstřelu naprázdno, což zbrani ohromně prospívá. Příčinou zvuku je zřejmě volný prostor okolo pružiny, nabízí se jeho utěsnění apod.
Naše zkušenosti s poruchovostí - v obou zbraních se za cca 5 akcí jednou zasekla kulička v Hopu. U Marui ji bylo možno vytěrákem z Xm177 opatrně vytlačit zpět do šachty a zbraň byla opět funkční, u UHC se při stejné operaci posunula gumička Hopu a bylo nutno zbraň rozebrat a Hop narovnat. Jinak zbraním nemáme co vytknout.
 
Příslušenství:
O bohatém příslušenství k pravé MP5 již byla řeč. Téměř vše se vyrábí i pro airsoftové zbraně, především však pro AEG. Marui dělá např. spojku zásobníků, taktickou montáž na optiku či kolimátor, cena těchto dílů ale není nejnižší a navíc není jejich použití pro manuály doporučeno, jsou totiž koncipovány pro tvrdší plast či přímo kov elektrik. Přesto však mnoho majitelů manuální MP5 nezůstane spokojeno s tovární verzí a upravuje si zbraň k obrazu svému. Neexistuje jeden návod pro všechny, každý upřednostňuje něco jiného. Nabízíme tyto zkušenosti:
Kdo vidí dobře a chce urychlit míření, vybavuje zbraň průhledovým kolimátorem (levná Gama cca 700Kč, dražší modely s měnitelnou jasností svítícího bodu 2500Kč, originál Oko 6500Kč atd.).
Pokud je někdo obdařen horším zrakem či jen chce trefovat nepřítele do levého prostředníku, pořizuje optiku, klasický puškohled na vzduchovky od Gamy 4x20 za 450-600kč, Tasco 4x20 cca 2000Kč, Marui 4x20 cca 6000Kč atd.) Obojí se dá namontovat bez větších úprav přímo na zbraň. Např. pro puškohled Gama stačí odstranit hledí a montáž puškohledu jen lehce dopodložit např. špejlí, gumičkou apod.
Pro úspěšnou střelbu od boku leckdo pořizuje laser, vzhledem k dostřelu stačí ukazovátko za 100-200Kč. Stačí přilepit na bok vteřinovým lepidlem či jen přichytit izolepou, někdo vypiluje ve zbrani kulatou drážku tak, aby laser ukazoval co nejpřesněji.
Pro boj v noci, v bunkrech či budovách apod. někdo využije svítilnu, zejména u kulatého a zároveň zkoseného předpažbí A3 je problém kam s ní. Někdo ji chytá pod hlaveň (umělohmotná koncovka se dá sejmout, vybízí to ke zhotovení tlumiče pro A3), existuje i jiné řešení. Např. držák mušky A3 má vnitřní průměr téměř shodný s baterkou Maglite, a tak pokud se míří přes optiku či kolimátor, je možno mušku vyjmout. Mezera mezi A3 a Maglite potom vytvoří ideální prostor pro laser.
Pokud chce někdo imitovat taktickou montážní lištu a nechce utrácet cca 1600Kč za originál Marui a riskovat poškození plastů na zbrani, lze úspěšně použít např. instalatérské kroužky na přichycení trubek na zeď, jen vybrat správný průměr (na zbraň 32mm, na optiku 20mm), a stejně jako u všech jiných přídavků trocha šikovnosti a černé barvy…Atd atd…
 
Cena:
MP5 A3 od Marui stojí např. v Pospě cca 3830Kč, protože má Pospa na dovoz Marui zbraní monopol, ostatní prodejci nakupují u Pospy a většinou tudíž prodávají o něco dráž, ne však vždy. Vyplatí se sledovat ceny na internetu, ověřit si např. po telefonu jejich aktuálnost před vlastní koupí. Navíc Pospa není schopna krýt poptávku, zbraně dováží několikrát za rok, ty jsou téměř ihned rozebrány a až do další dodávky není nic k mání.
MP5 SD3 od UHC stojí u BAS 3100Kč, po splnění určitých podmínek lze však získat 10 procent slevu, zbraň potom vyjde na 2790Kč, tedy o více než 1000Kč levněji než A3 a za tu částku už se dá pořídit např. kolimátor a další zásobník. S krytím poptávky nemá podle našich zkušeností BAS vážnější problémy. Na obě zbraně je zatím 6 měsíců záruka, se servisem (i po záruce) není problém. UHC zbraně ochotně opravují např. v BAS, Marui v Pospě nebo např. v Anareusu, všechno v Praze.
Právě vzhledem k záruce doporučujeme se prvních 6 měsíců do zbraně vůbec nepouštět, nic nerozebírat, nevylepšovat, aby nebyl zavdán důvod k neuznání záruky. Stejně tak všechny výše uvedené rady uvádíme jen jako náš názor, nikoli jako doporučení či návod, odmítáme jakoukoli odpovědnost za případné poškození či zničení zbraně! Souhlasíme s kopírováním či citováním tohoto článku, ale pouze s uvedením pramene - zdroje informací - 22. pluku SAS A eskadry.
 
Sesmolil Dráp.

back