David Stirling(2sv. v.)
Zakladatel SAS se narodil v roce 1915. Ve svém mládí měl poněkud neklidnou
povahu a při studiích architektury na univerzitě v Cambridge se rád
toulal v přírodě a obzvláště miloval horolezectví. Chvíli si pohrával
s myšlenkou stát se umělcem, ale pak vypukla válka. V roce 1939 byl
právě ve Skalistých horách, kde si oprašoval své horolezecké dovednosti
pro výstup na Mount Everest. Jeho účast v množství neúčinných přepadů
na severoafrickém pobřeží provedených velkými jednotkami ho přesvědčila,
že malé jednotky by byli mnohem účinnější. Podařilo se mu přesvědčit
své nadřízené, aby byli jednotky SAS využívány strategicky: jejich cílem
měly být důležité objekty hluboko za nepřátelskou liniemi, a nikoliv
bezprostředně za frontou. Stirling měl rovněž velké nadání zajistit
pro novou jednotku talentované muže, jakými byli ,, Paddy Mayne, Red
Seekings a ,,Jock" Lewes. S takovými muži se jednotce dařilo i navzdory
tomu, že byl Stirling v lednu 1943 zajat. Stirling zemřel v roce 1990
poté, co byl v lednu téhož roku povýšen do šlechtického rodu.
,,Paddy" Mayne(2 sv. v.)
Jedna z předních postav v síni slávy SAS ,,Paddy" Blair Mayne hrál před
válkou v mezinárodní ragbyové lize a také boxoval. Byl jedním z prvních
příslušníků 11. komanda ,, Mayne", a jako jeden z prvních byl odvelen
do oddílu L. Byl odvážným a nebojácným velitelem. Na konci roku 1941
nyní již jako kapitán vedl první operace SAS. Během celého roku 1942
velel mnoha úspěšným útokům za nepřátelské linie, při kterých se vedení
SAS zaměřilo na nepřátelská letiště v Tamitu, Bagoush, Fuce a Sidi Hanesh.
Jako podplukovník velel 1. pluku SAS během Sicilského a Italského tažení
a poté v severozápadní Evropě v letech 1944-1945. Do konce válka mu
jeho odvaha v boji vynesla neuvěřitelné čtyři řády za statečnost před
nepřítelem. Zahynul následkem automobilové nehody v Irsku v roce 1955,
ve věku čtyřiceti let.
Ander Lassen(2 sv. v.)
Ander Lassen byl dánským členem SAS a speciální člunové eskadry (SBS)
ve druhé světové válce. Proslul svou vyjímečnou odvahou. Jako příslušník
dánského námořnictva se v roce 1940 připojil k britské armádě a později
se dobrovolně přihlásil do komand. Byl přidělen k malým přepadovým silám
a v roce 1943 se přesunul na blízký východ jako člen Eskadry D 1. SAS,
která se tehdy stala součástí SBS. Rychle získal pověst bojovníka a
zúčastnil se mnoha operací SBS v Aegeanu v letech 1943-1944. V dubnu
roku 1945 bojoval major Lassen Poblíž jezera Comacchio v severní Itálii.
Sám zaútočil na tři kulometná hnízda, a než dostal zásah, podařilo se
mu dvě z nich zničit. Než zemřel, ještě stačil krýt ústup svým mužům.
Bylo mu 25 let. Za svou statečnost získal posmrtně Viktoriin kříž.
,,Mad Mike" Calvert(Malajsko)
Mike Calvert je dobře znám pro své hrdinské činy během malajské krize.
Poprvé se však k SAS připojil v druhé světové válce po sérii dobrodružstvích
na Dálném východě. Narukoval ke královským ženistům v roce 1933, a když
o šest let později vypukla válka, byl již ve Vojenském špionážním průzkumu.
Pomáhal organizovat partyzánské oddíly, které by bojovaly v případě
německé invaze. Poté byl vyslán do Barmy a zde se setkal s Ordem Wingatem.
Společně založili jednotky Čindits, které byly vycvičeny pro boj s japonskou
linií. Do roku 1944 velel činditské 77. indické dělostřelecké brigádě
a získal řád za statečnost před nepřítelem a americkou stříbrnou hvězdu.
Vrátil se do Evropy a v březnu 1945 mu bylo přiděleno velení Brigády
SAS. Jeho představy, jak bojovat s komunistickými teroristy v malajsku,
obzvláště taktika ,,získání srdcí a mozků", vedly v roce 1950 k sestavení
Malajských skautů a jejich úspěch zase v roce 1952 vedl k obnovení 22.
SAS.
Johnny Cooper(Džabal Akhdar)
Johnny Cooper byl jedním z původních příslušníků Detašované jednotky
L v severní africe. Zůčastnil se mnoha misí SAS v poušti, než byl v
roce 1943 vyslán do školy pro výcvik důstojníků. V den D byl jedním
z velitelů družstva v Eskadře A, 1. SAS. Zůčastnil se operace ,,Houndsworth"
a přechodu přes Rýn. Po druhé světové válce byl demobilizován, ale v
roce 1951 znovu vstoupil do armády a byl umístěn v Malajsku. Tam se
připojil k 22. SAS a stal se postupně velitlem Eskader A, B a C. Byl
přítomen většině akcí včetně bojů na džabalu Akhdar. Cooper již jako
podplukovník pak od roku 1960 sloužil u Pluku ománské severní hranice,
než se stal zástupcem velitele Maskatského pluku. Do činnosti SAS se
zapojil znovu v roce 1963, když vedl tajnou misi do Jemenu, která měla
pomoci roajalistickým povstalcům. Celkem strávil v Jemenu tři turnusy,
než v roce 1963 ukončil svou kariéru.
Michael Rose(Falklandy)
Michael Rose byl v době války o Falklandy podplukovníkem a velitelem
pluku 22. SAS. Byl to právě Rose spolu s dalším veteránem SAS, brigádním
generálem Peterem de la BiliLrem, kteří byli zodpovědní za účast SAS
v britské operaci, jejímž cílem bylo znovudobytí ostrovů. Ironií bylo
to, že ještě dva měsíce před invazí byl informamován, že ,,se nepředpokládá
žádný scénář, podle kterého by bylo nezbytné umístit SAS na Falklandských
ostrovech". Rose však loboval u brigádního generála Juliana Thompsona,
velitele 3. brigádního komanda námořní pěchoty, aby byla SAS součástí
útočné jednotky. Ukázalo se, že Rose má pravdu, a SAS se války aktivně
zúčastnila. Ke konci tažení prováděl Rose psychologické válečné operace
proti nepříteli, když vysílal vysílačkou zprávy o jejich beznadějném
postavení. Odpoledne 14. června Rose odletěl do Stanley, aby zahájil
jednání o kapitulaci, která vedla k tomu, že se posádka vzdala
Kapitán John Hamilton(Falklandy)
Hrdinské činy Johna Hamiltona během války o Falklandy jsou typickou
ukázkou smělosti a odvahy, které prokázali vojáci SAS během tažení.
Nastoupil do 22. SAS v lednu 1981, a to do Eskadry D, aby vedl horský
oddíl. Během útoku na Jižní Georgie velel svému oddílu, který sice selhal
na ledovci Fortuna, ale nakonec zvítězil v Grytvikenu o několik dní
později. Hamilton se také zúčastnil přepadení Pebble Islandu, kde velel
svým mužům a osobně zničil čtyři letadla Pucara. Později bylo jeho pozorovací
stanoviště nad Port Howardem objeveno nepřitelem. Proti značné přesile
bojoval dlouhou dobu, než podlehl svým smrtelným zraněním. Během své
krátké kariéry u SAS prokázal velkou statečnost i temperament a jeho
akce si vysloužily pochvalu a obdiv od velitele nepřátelské posádky,
generála Maria Menedeze. Hamilton byl posmrtně vyznamenán válečným křížem
za své činy poblíž Port Howardu a jeho jméno bylo vyryto na hodinové
věži v Stirling lines. Jako mnohým dalším před ním i jemu se ,,nepodařilo
natřít to hodinám", což v mluvě SAS znamená, že se mu nepodařilo zůstat
naživu.
Sir Peter de la Biliere(Záliv)
De la Biliere byl zařazen do Durhamské pěchoty a sloužil v korejské
válce, Japonsku, Egyptu a Jordánsku. Rozhodl se, že vstoupí do SAS.
Zůčastnil se výběrového řízení a byl přijat. V roce 1955 se v hodnosti
kapitána připojil k pluku v Malajsku. Během tažení proti povstalcům,
kteří kladli odpor na Akhdaru, si vysloužil válečný kříž. Poté odjel
na Borneo, aby pomohl zastavit indonéské přepadení oblastí Sabahu a
Sarawaku. Jeho reorganizace SAS zahrnovala potřebné zlepšení dopravy
zásob hlídkám operujícím ve velkých vzdálenostech. Nyní již již v hodnosti
majora získal druhý válečný kříž. Díky službě v Ománu v sedmdesátých
letech si vysloužil řád za statečnost před nepřítelem. Na konci sedmdesátých
let velel skupině Skupině SAS. Již jako brigádní generál zajistil, že
se SAS zúčastnila války v o Falklandy. V hodnosti generálporučíka vedl
britská vojska v Zálivu. V červnu roku 1991 odešel do důchodu jako generál
a byl povýšen do šlechtického stavu.
Chris Ryan
Filozofii SAS shrunuje heslo ,, těžko na cvičišti, lehko na bojišti"
a vojákem, který se stal ztělesněním tohoto rčení je Chris Ryan. Na
silniční pozorovací hlídce během války v Zálivu v roce 1991 byla jeho
skupina napadena iráckými vojáky. Když se od své skupiny oddělil a prchal
do bezpečí, Ryan využil svých zkušeností z výcviku SAS, které mu pomohly
překonat nepříznivé podmínky a přežít. Ryan měl s sebou málo vody a
jídla, a to, co měl, bylo brzy spotřebováno. Třetí den byl již psychicky
i fyzicky silně otřesen, ale, jak se naučil při výcviku SAS, čerpal
ze svých psychických rezerv, odmítl se vzdát a pokračoval v cestě. Brzy
měl rozdrásané nohy a krvácel, ale stejně pokračoval. Šestého dne byl
již vážne dehydratovaný. Narazil na potok a vydatně se z něj napil.
Voda však byla bohužel silně znečištěna odpady z továrny na zpracování
uranu, což mu poškodilo játra i krvetvorbu. Přesto stále pokračoval
v cestě. Po osamělých sedmi nocích a osmi dnech se konečně dostal do
bezpečí syrských hranic. Ušel celkem 300 km.